Články a rozhovory

V zářijovém čísle časopisu WHAT vyšel článek Léčivé milování. Děkuji šéfredaktorce Evě Karlasové za možnost sdílet a tento opravdu krásný velkoformátový časopis moc ráda doporučuji. Dívá se totiž na svět láskyplným a zároveň střízlivým pohledem.

Protože článek je jen v tištěné podobě časopisu WHAT, ráda bych zde zasdílela něco o fázích sexuality, o kterých se tam také zmiňujeme. A téma si přece jen zaslouží trochu delší text. Nemusíte rezonovat, ale toliko pozorování a poznání…

PUDOVÁ SEXUALITA

Pudová sexualita je hodně o uvolnění a rozmnožování. Svou roli zde má krása, společenský status, charisma: podvědomě hledáme vhodný genotyp, aby partneři opečovali, zajistili rodinu. Sex je spíše o výkonu, dosažení, uvolnění, vyvrcholení. Jsou zde nevědomé projekce matky, otce. Sexualita si nás k sobě často přitáhne na základě „trauma-bondingu“: je zde ještě notná míra závislosti. Později se může objevit rozštěp mezi rolemi milenky a manželky/matky, a hlouběji rozštěp mezi hmotou a duchem. Výhodou je velká míra uvolnění, nevýhodou, že není s věkem, dlouhodobým vztahem udržitelná. Při rychlém pohybu a tlaku během milování se tkáně uzavírají hlubší zkušenosti i cítění a tak po určité době zde můžeme cítit frustraci. Pudová sexualita bez vnitřního vývoje s věkem doznívá, což je, v její podstatě, přirozený proces.

V průběhu našeho zrání, seberozvoje a ve vědomém vztahu vstupujeme do fáze vědomé sexuality. Zde pracujeme s psychikou, emocemi, různými vzorci, které nás do vztahu přivedly. Zkoumáme různé úrovně intimity a to, že sexualita není jen o uvolnění, ale intimním setkání a komunikaci dvou bytostí. Projít přechodem z pudové sexuality do vědomé je důležité, pokud chceme udržet dlouhodobě intimitu mezi mužem a ženou. Hledáme jiné cesty, jak uvolňovat tělo, nahromaděné napětí, emoce, traumata. Ve vědomé sexualitě se obsah nevědomí zvědomuje ke zpracování, což nemusí být příjemné, a my se učíme přebírat plnou zodpovědnost za své pocity a emoce. Často je to fáze „úniku“ ze vztahu.

Z vědomé sexuality vstupujeme do úrovně léčivého milování. Zde se také hodně párů zastaví, protože k léčivému milování je potřeba se opravdu ponořit do vědomí těla. Jedná se o sexualitu, která se otevírá až v posledních letech s rozvojem našeho vědomí. „Core“ traumata a vzorce jsou zvědoměné a nastává fáze velkého přijetí sebe sama a partnera. Tkáně se otevírají, pomalý pohyb milování se stává instinktivně přirozeným a procítěným. Otevírá se nám jiná dimenze těla, kdy milování se pomalu stává spíše meditačním pomalým tancem. Zvyšuje se vnímavost a citlivost těla, orgasmy získávají na jemnosti, jsou dlouhodobější, zážitky se pomalu stávají sféričtější, tělo se nám uvolňuje do Zdroje – vnímáme pulsaci a krásu života. Není zde tlak na výkon, rychlost, vyvrcholení, je to opravdu setkání dvou bytostí v intimitě a přijetí. Začínáme rozumět tomu, že naše Láska a prožívání sexuality je svobodné a je především o vnitřním postoji – to uvolňuje hlubší úroveň nervového systému a tkání k plnějšímu, a zároveň sféričtějšímu prožitku, který již není závislý jen na fyzickém těle a biologickém cyklu, a vlastně, paradoxně, ani není tolik závislý na partnerovi. Tento proces také můžeme pojmenovat „integrace sexuality do Života“.

Léčivé milování pak otevírá cestu ke stavu vědomí, které můžeme nazvat posvátná sexualita. Díky ní dokážeme vnímat v sobě i partnerovi samotné božství, kdy se při sexu setkávají tři entity – muž, žena a Prostor. V takové chvíli se milujeme také s prostorem ponoření do zdroje, jsme celiství a z této úrovně se setkáváme s druhým: vědomí je rozšířené. V tomto prostoru existuje svoboda a nezávislost na druhém, jsme spojení v sobě se Zdrojem, a setkáváním s někým jiným se toto spojení násobí. Stav vnitřní orgasmické pulsace umíme vnímat sami, ovšem setkání s druhým je jako orchestr. Sexualita přesahuje tělo. Posvátná sexualita je akt dvou bytostí, které mají zpracovaná „core“ traumata, znají/příjímají své démony a v druhém už primárně (nevědomě) nehledají matku či otce. Občas se nám tento stav vědomí může ukázat v podobě mystického zážitku.

Fáze sexuality nejsou lineárním postupem, ale spíše se pohybujeme ve spirále našeho vývoje. I z posvátné sexuality se vracíme k pudovému prožitku pro zkušenost, uvolnění těla, zpracování další vrstvy, dostáváme se do všepříjímajícího stavu, kdy „nic lidského mi není cizí“.

Pokud ale na vývoj nahlížíme lineárně, pak přechod z jednotlivých fází často připomínají úzký porodní kanál, ve vývoji svém i partnerském. Buď spolu partneři zůstanou příjímající se na té úrovni, kde jsou, nebo ne.

Web časopisu WHAT (článek byl v tištěné podobě v září 2024): Home – WHAT news